Sehnat někoho kdo by byl ochoten napsat a hlavně uveřejnit povídku je nadlidský úkol. A tak zde najdete pouze moje pokusy a jednu povídku dle skutečné události od Stilgara. Není to mnoho, takže pokud vám doma v šuplíku, nebo na disku zahálí něco podobného sem s tím! Prosíííím :-)
„Jé tatí, koukej! Jé ten má směsný zuby!!"
Byl poměrně slunný den, když jsem vcházel do našeho guildovního domu ve Vesperu.
Za stolem seděl Nekro Rambo a něco hledal v záhybech své mytherilové róby.
Když mě spatřil pokynul na pozdrav. Odpověděl jsem a už se mi hlavou honilo co by sme tak mohli podniknout,
vydávat se někam hluboko by asi bylo příliš riskantní a stejně nebylo příliš času nazbyt.
Začal jsem přemýšlet: "Hmm co se tak pokusit zabít nějakou mimořádně silnou nestvůru .. ale muselo by to být něco přecijenom vyjímečného,
ne nějaký obyčejný Nightmare …. Hmm k samotnému Lordu Ancestral Wyrmovy by to trvalo ve dvouch příliš dlouho.. hmm takže nějakého démona ?
hmm Barlona ? ne už to mám vyrazíme na toho obrovského Starého Elder Demona co jsem ho kdysi zahlédl na ostrově Avatara v Charámu ohnivých elementálů…. "
Rambovi se ze začátku moc nechtělo, prý měl ještě něco na práci ale pak jsem ho přesvědčil … nu nabrali sme nějaké skromné zásoby a vyrazili na cestu.
U chrámu vykouzli Rambo Vír energie, který pár mocnými ranami rozetnul okolní ohnivé elementály. Sám Lord Elder Démon nás se zájmem sledoval z vršku chrámu.
Když bylo před schody vedoucími k démonovy prázdno, nastal čas rozhodnout jakou strategii zvolíme …
Protože jsem Clerik a nesmím používat meče a kopí (ne že by zacházení s nimi bylo pro mě nějakým problémem,
ale moje víra mi to zakazuje) a na mém palcátu nechce jed ulpět, vytáhl jsem z opasku svoji dýku, zákeřně napuštěnou silným jedem.
Rambo se na ni s úsměvem podíval:
„ S tímhle chceš zabít tu obří stvůru ? "
Vylákali sme Démona dolů pod schody chrámu, kde nám větší prostor poskytoval určité výhody.
Démon soptil a vrhal na nás spršky kouzel, než ho tenhle amok přejde musíme pouze vyčkávat přemýšlel jsem.
Pak démon přestal kouzlit vytáhl svůj obří meč a s úděsným řevem se hnal za mnou.
„Teď je náš čas, Rambo rychle mumie!"
Rambo začal ze světa mrtvých povolávat jednu mumii za druhou, ty démona obklopily a pustily se do něj svými pařáty.
Démon se oháněl obojručním mečem a půlil mumie v půl. Přišla moje chvíle! Popohnal jsem koně, nepozorován objehl démona a ze
zadu mu zarazil jedem napuštěnou dýku mezi lopatky. Samotný úder démona téměř nezranil, snad si ho ani v tom zápalu boje nevšiml,
ale můj jed se začal šířit démonovým tělem. … Asi o 2 minuty později stál démon uprostřed hromady mumii, z
e kterých zbývaly již pouze cáry krvavých obvazů, ale už i on sám věděl, že se s ním něco děje. Díval se zuřivým pohledem na nás a supěl.
Náhle prudce vyrazil směrem ke mně.
Obracím koně na ústup, je ale příliš pozdě! Démon se napřáhl a udeřil mě svým obojručním mečem do pravého ramene.
Nebýt protekce která zajiskřila nad mojí shadow zbrojí a aspoň o trochu odklonila težký meč, byl bych teď bez ruky.
Sražen tou hroznou ranou padl jsem z koně. Zbroj jen tupě zaskřípala, když dopadla na tvrdou zem.
V tom jsem však uslyšel:
" An Ex Por !!!"
a tato tři slova mi zachránila život. Nebýt toho, že byl démon paralizován a já se mohl odplazit stranou ,
byl by mě démon zcela jistě rozsápal na kusy. Opřen zády o zeď chrámu jsem si obvazoval zraněné rameno.
Rozseknuté nárameníky jsem zanechal na zemi, nasedl na koně a přiklusal zpět k Rambovy.
S démonem to již opravdu nevypadalo dobře, stál a svíjel se k křečích. Pak sebou prudce trhl a zem zaduněla pod obrovskou váhou nestvůry.
Ještě sebou parkrát zaškubal a bylo po něm….
Stilgar
„Toč se, toč se dokola, ať se houpe hospoda..."
Housle vrzaly, dudy pískaly, chasníci s děvčaty dupali a já do toho z plných plic troubil na trumpetu. Zkrátka pravá nefalšovaná vesnická muzika.
Zábava byla v plném proudu, vždyť už se blížila půlnoc a všichni měli trochu popito, ten vína, ta medoviny...
I já, pochopitelně, poněvadž když troubíte od večera do rána, pořádně vám vyschne v hrdle. A tak jsem se tu a tam napil vína, piva či medoviny. Není tedy divu, že se mi zdálo, že hospoda se už krásně houpe. Kdybych býval nebyl tolik pil, jistě bych si toho chlápka všiml lépe, ale pozdě bycha honit... Jeho příchodu si nikdo nepovšiml, najednou seděl u stolu vedle krbu, zahalen v dlouhý černý plášť a popíjel pivo. Pomyslel jsme si: „Zas nějakej přespolňák. Přišel si poslechnout nejlepší kapelu z celé Říše, tedy vlastně z kraje" a víc jsem si ho bohužel nevšímal. Jak už jsem řekl, zábava byla v plném proudu, lidé se veselili a my spustili skákavého dupáka*. Ondráš chytl svoji Markytku a začal se s ní točit. Při třetí otočce, jak bývá zvykem, chtěl Markytku vyhodit do vzduchu, už už .... Prásk, dzum, dzink, Ondrášovi se zamotala hlava a sletěl přímo na onoho „přespolňáka". Vcelku obyčejná situace, tohle se občas stává, každý s tím počítá a nikdo si takových nehod moc nevšímá. Mě trochu zarazilo to „dzink". Že by ten cizinec měl šavli nebo meč? Ale troubil jsem dál. Náhle vše ztichlo. Myslím, že jste ještě nikdy neslyšeli takové ledové strachuplné ticho. Ondráš klečel na zemi, v obličeji bílý jak stěna, ruku němě vystrčenou vpřed. Přímo před ním ležela hůl. VERBÍŘSKÁ hůl. Krve by se v nikom nedořezal. Stáli jsme tam strnule, podobni bílým sochám. Nikdo z nás tomu nechtěl věřit. Verbíř, verbíř, VERBÍŘ....
Proč jsem tolik pil, proč jsem si ho pořádně neprohlédl, mohl jsem utéct skrýt se. Třeba je to jen sen, nebo jen šálení, třeba je to mág přestrojený za verbíře, a hůl je určitě kouzelná... Bože vševládný, ať je to co je to, třeba i bojovník Chaosu, jen ať to není verbíř...
Chvíli nás s úšklebkem pozoroval, pak se pootočil a z brašny, jež visela přes židli vytáhl lejstro s pečetí.
Nahlas začal předčítat: „ Z důvodu malého počtu odvedených mužů se nařizuje provést revize u všech mladých mužů mezi 18. a 26. rokem." Rozhlédl se po hospodě, aby viděl účinek svých slov. „Chtěl jsem začít až ráno, ale myslím, že všichni schopní mladíci jsou přítomni." Usedl za stůl, rozevřel druhý list a hlásil jméno za jménem. Pak jsem uslyšel i své jméno. „Neodveden z důvodu slabých plic. Ha hahaha. Právě takové trubače potřebujeme, co i se slabými plícemi troubí jak na lesy. Máš peníze na vyplacení? Tak odveden."
Víc jsem už nevnímal, v uších mi znělo stále jen jedno slovo, strašné slovo.... ODVEDEN..
*
Tanec oblíben nejen mezi mládeží, ale hlavně mezi stařečky, kteří se mohou i na stará kolena pobavit pohledem na nožky mladých dívek.
Pokračování příště
| 
| 
|